Bitva s Radotínem, který nyní ligu nečekaně opouští, v roce 2006

Výroční 30. Extraligová sezóna mužů od vzniku samostatné ČR začíná tento víkend. Tolikrát zde v nadsázce zmiňuji (nadsázka, která je ale skutečností), že se jedná o nejlepší softballovou fastpitchovou mužskou ligu od Kamčatky po Lisabon. Tolik krásných hřišť a úžasných rychlých nadhazovačů nikde jinde na tomto dvojkontinentu nenajdeme. Za ještě kvalitnějším ballem se vždy musíme vydat za oceány. Slavná jest to tedy Extraliga, jejíž jediným nepřetržitým účastníkem zůstávají Chomutov Beavers. Druzí mohli s přimhouření všech očí býti Tuneláři (pokud tedy přistoupíme na to, že se jedná o nástupce Radotína). Bohužel nejsou. Tři dny před startem soutěže svou účast odpískali. Nikdy se to ještě nestalo. Škoda, dopad na ligu to má, navíc končí další tradiční tým s kouzelným hřištěm. Spectrum čeká 23. nepřetržitá účast. My, Tempo Praha, vstupujeme do naší 20. sezóny. Konec Tunelářů dále podtrhuje smutný trend úbytku mužských týmů ochotných bojovat o titul Mistra ČR. Před 25 lety se o zlato chtělo rvát na pětadvacet mančaftů (v lize, 2. lize, nebo dokonce v místních přeborech). Paradoxně tehdy existovala ani ne desetina současného počtu mládežnických týmů!!! Tento paradox, tedy desítky mládežnických týmů a jejich rostoucí počet vs. ubývající počet dospěláckých si žádá změnu. Nastal čas přestat podmiňovat účast dospělého mančaftu v lize mládežnickým programem. Nechme ty tisíce hráčů, kteří za posledních třicet let prošli mládeží a v dospělosti se z hřiště vytratili HRÁT. Ať se dají dohromady, 3. a 2. ligu postoupí a hrají. Nechť je jejich jedinou motivací či překážkou CHUŤ/NECHUŤ hrát. Ať si pak tyto týmy samy rozhodnou, zdali chtějí tradici a své zkušenosti předávat dalším generacím, tedy dětem. Zjistí, že to smysl má.