Stále prestižnější Supercup (vlastně evropský PMEZ, ovšem částečně otevřený), ročník 2015, skončil. Hrát jsme viděli nejlepší světové nadhazovače (z Argentiny), ale i třeba legendu Brada Ronu z NZ. Vyhráli vítězové z roku 2013, Lupi Roma. V čele s dobře známým Sebastianem Gervasuttim na prkně. Druzí byli belgičtí Braves (argentinský nadhazovač Godoy, kterému vloni chytal náš Lukáš Fiala). Třetí skončili dánští Hurricanes v čele s Tekelsenovci, pyšnící se titulem z roku 2012 (první ročník hraný tehdy na Krči).

Naše devatenácté místo je velkým zklamáním. Pořadatelství nás vyšťavilo natolik (+ zranění klíčových hráčů), že jsme v klíčový den turnaje v pátek rupli podruhé už třetí zápas play-off (hraje se na dvě prohry, první nám uštědřili již ve čtvrtek Chicaboos). Porazili nás, při vší úctě, slaboulincí Chorvati Giants. Další soupeři, přes které by bývala vedla za normálních okolností snadná cesta do finále spodního pavouka, tzv. Evropského poháru (vítěz má právo účasti v dalším ročníku), nám tak zůstali odepřeni.

Pořadatelsky jsme akci zvládli. Hřiště byla pod vedením Jana Práta a Sváti Smysla seniora dobře připravena. Skóreři šlapali, až na počáteční technické trable, bezchybně. Škoda, že italský chief skórer nebyl dosud schopen nabídnout celkové statistiky... 

Stánek s občerstvením vedený Jirkou a Zuzanou nám významně pomohl s rozpočtem turnaje a celý týden nás sytil. Jeho obsluha si zaslouží pochvalu (Veronika, Jolana, Honza, Tereza).

Oficiální představitelé turnaje byli velmi nadšeni z pomoci prakticky celého oddílu, včetně našich kadetů. Více netřeba dodávat. Dokázali jsme si, že i s omezenými prostředky dokážeme velkou akci zorganizovat (+ jsme před turnajem konečně vylepšili spodní hřiště - o boční ploty). A jak již jsem podotkl, vyspělá společnost se pozná i tak, že je schopna zorganizovat náročné projekty.

Petr Bednář