Smlouvy, zahraniční konzultanti, individuální přístup, moderní technika. A výsledek? Nikdo neví.

„Posilujeme s Anetta Prokopenko! Na pulloveru začíná s 15 kg. Kolik bude zvedat za 2 roky?“ ptal se první facebookový post MISE 2020. Odpověď? Bůhví. Anetta Prokopenko se v průběhu MISE vzdala. Jenomže co ostatní?

Mrzí mě, že tak hlasitý projekt ČSA úplně vyšuměl. Bez vyhodnocení. Přitom šlo o naprosto unikátní věc. Účastnice MISE 2020 podepsaly smlouvy (zahrnující finanční příspěvek), měly dvoufázové tréninky (i se zahraničními odborníky), zkoušely naprosto neobvyklé metody (speciální vyšetření očí) i technické noviny (trénování za pomoci čipů).

„Pro olympiádu mění své životy. Nikdy nemakaly tolik,“ slibuje titulek jednoho z PR článků. V něm se mimo jiné dočtete, že „každá hráčka má své poradce v různých oblastech. Řeší speciálně kondiční přípravu, stravu, regeneraci, o každou účastnici programu se stará několik softballových specialistů.“

A výsledek? Ticho po pěšině.

V repre jen 8 ze 14

„Olympijské tréninkové centrum je program vedený reprezentací ženy, který slouží k přípravě hráček na olympijskou kvalifikaci v roce 2019,“ píše se ve zmíněném článku. Do projektu Olympijského tréninkového centra se zapojilo 14 hráček. Olympijské kvalifikace se ale zúčastnilo jen 8 z nich.

Navíc si nominace hráček do užšího výběru vynutila výměnu na postu hlavního trenéra. Jaké teda mělo Olympijské tréninkové centrum smysl? Bylo skutečně úspěšné? Pomohlo posunout hráčky? Anebo to bylo jen plácání technikou i slovy?

Podíval jsem se alespoň na statistiky pálky. Pro nejjednodušší porovnání mi posloužily dvě metriky – pálkařský průměr (BA) a objektivní pálkařský průměr (OBA) v průběhu extraligových sezon 2017 (před vstupem do centra) – 2019 (vrcholná forma). Výsledky ukazují následující tři grafy:

První graf

Podle prvního grafu pokles v BA a OBA zaznamenaly jen dvě hráčky – Veronika Pecková (ale u nadhazovačky to zas tak nevadí) a Kateřina Kovaříková/Sládková (ta v průběhu sezóny svou účast v projektu ukončila kvůli těhotenství).

Úplná data chybí u Klimplové (v roce 2019 měla jen malý počet startů v domácí extralize), Prokopenkové (v roce 2019 ukončila hráčskou kariéru), Regnerové (v roce 2019 měla jen malý počet startů v domácí extralize) a Vítkové (v roce 2018 v domácí extralize vůbec nenastoupila).

Nepočítáme-li nadhazovačky Peckovou a Bláhovou, z těch, které se dostaly do užšího výběru reprezentace, měla v domácí extralize 2019 nejmenší BA (0,408) a OBA (0,4777) Tereza Kubicová. Žádná hráčka, která měla horší OBA, se do výběru nedostala. Zároveň se ale do výběru nedostala hráčka, která měla lepší BA – Malovíková (0,435).

Druhý graf

Druhý graf ukazuje stejnou metriku, jen u těch hráček, které se nezúčastnily Olympijského tréninkového centra, ale přesto byly vybrány do kádru reprezentace v roce 2019. V grafu je jen šest jmen místo sedmi, tou sedmou totiž byla kanadská nadhazovačka Katelyn Humhej.

U čtyř ze šesti hráček i bez zapojení do MISE 2020 forma průběžně rostla (Kučerková v roce 2017 kvůli těhotenství nehrála). Nejmenší BA (0,324) měla v roce 2019 Stejskalová, nejmenší OBA (0,427) Petrásková. Dle čísel tak na tom byly líp členky MISE 2020 Malovíková a Halakucová, v reprezentaci ale nebyly.

Třetí graf

Poslední graf jen slučuje čísla obou předchozích. Ukazuje BA a OBA jen u hráček v reprezentaci v roce 2019. Z pohledu těchto čísel to vypadá tak MISE 2020 žádný převrat neukázala.

Polovina hráček, které se programu zúčastnily, se do reprezentace nedostalo. Objektivně horší hráčky (Vítková, Sládková/Kovaříková) to číselně nikam neposunulo. Výkon naopak rostl i u hráček, které se programu nezúčastnily. Členství v programu nikomu nezajistilo účast v reprezentaci, byť měly číselně lepší výsledky.

Samozřejmě je to čistě amatérský pohled z vnějšku na základě dvou čísel. Budu rád, když mě ČSA kdykoli přesvědčí o opaku.

Rostislav Taud

Odpověď Vojtěcha Albrechta ze dne 25. 5. 2020:

Dobrý den všem čtenářům,

stránky Tempo Praha nesleduji a na tento článek jsem byl upozorněn kolegyní o uplynulém víkendu na konci května. Přestože již nějaká doba od jeho zveřejnění utekla cítím povinnost jako trenér, který se celou dobu u projektu pohyboval, se k problematice vyjádřit.

Nejprve k mediálnímu obrazu. Softbalisté jsou komunita inteligentní a věřím že chápou, že se průběh projektu prezentoval, jak jen bylo možné a vhodné. Vytvářel se jeho mediální obraz. Je správné zpětně projekt vyhodnotit, což se stalo, ale vzhledem k tomu, že úspěšný nebyl není třeba to dále mediálně rozmazávat. Řekl bych, že je běžné i v jiných oblastech aktivně prezentovat projekty s neznámým výsledkem a v případě jejich neúspěchu prezentaci opustit. Každopádně vyhodnocení projektu jsem provedl a dne 7.10.2019 jsem zorganizoval schůzku na Strahově na kterou byly pozvány hráčky zařazené do projektu Tréninkového centra Reprezentace žen a jejich trenéři. Dále byla pozvánka zaslána osobám, které mají vztah k ženskému softballu a byla veřejná. Připouštím, že nebyla zveřejněna na webu ČSA nebo jinde publikována. Nejednalo se o mediální akci, ale hodnotící schůzku s cílem uzavřít cyklus. Tréninkového centra reprezentace žen (MISE 2020 byl mediální název, který si vymyslely samy hráčky a pak převzalo marketingové oddělení ČSA. Oficiální název byl: "Olympijské tréninkové centrum" později přejmenované na: "Tréninkové centrum reprezentace žen."). K této schůzce byla připravena samostatná prezentace (mimochodem s grafy s výrazně horšími výsledky, než bylo uvedeno v tomto článku). Prezentace je pro zájemce k dispozici a již si jí ode mne několik kolegů trenérů vyžádalo. Vedle toho existuje 17-ti stránková zpráva o činnosti Reprezentace žen, předložená P-ČSA shodou okolností ve stejný den tj. 7.10.2019. Tato zpráva není zveřejněna na webu ČSA, ale zájemcům je na vyžádání k dispozici.

K položeným otázkám. To že se ze 14 osob nakonec do reprezentace dostalo pouze 8 je z mého pohledu běžné a stále se jedná o 47% hráček resp v případě OQ 53%. Dále konstatuji, že z 8 hráček TCRŽ jich bylo na Olympijské kvalifikaci 7 v základní sestavě. Zbylé dvě byly veteránky, které se v projektu pohybovaly až od okamžiku, kdy se z Tréninkového centra stala Reprezentace, která navazovala na program Tréninkového centra. Nadhazovačky do celkových počtů nepočítám. Zdali mělo centrum svůj smysl? Bezesporu mělo. Pokud by nebylo zůstali bychom v původních zajetých kolejích a nic nového bychom se nenaučili. Každý trenér ví nebo tuší, že trénování, stejně jako medicína, je ve skutečnosti převážně metoda pokus - omyl. Sice se asi nabízí interpretace, že projekt byl "omyl," ale data získaná z procesu a ponaučení jsou nenahraditelná.

Nyní k výkonu na hřišti. Nemám nejmenší potřebu hájit výkon Reprezentace žen, konec konců jsem chtěl po olympijské kvalifikaci odstoupit, nicméně je třeba si připustit, že se jedná o souboj systémů. V posledních letech ženská reprezentace čelí více méně dvěma "americkým programům" tj. Velké Británii a Itálii. Ano i Itálie měla v základní sestavě 8 hráček, které buď herně vyrostly v USA nebo dokonce mají americký pas. Hráčské osobnosti samozřejmě mohou míchat kartami, ale každý z našich přímých soupeřů má srovnatelné nejlepší hráčky jako je např. "naše" Veronika Pecková. Holandský systém je odlišný od našeho tím, že každá hráčka zařazená do TOP Sport programu pobírá měsíční plat za poloviční úvazek v holandských poměrech. Tudíž Holanďanky jsou skutečné polo profesionálky s denním dvoufázovým tréninkem. Náš systém se ve svém zárodku snažil vyrovnat alespoň systému běžné americké univerzity. Bohužel ani k této úrovni jsme se zatím nedopracovali. Každopádně jsem přesvědčen, že pokud má být projekt zacílen na české hráčky je nutné hledat takový systém, který se přiblíží univerzitním podmínkám v USA nebo holandskému systému.

Na závěr k publikovaným grafům.  Hodnoty nezpochybňuji a závěry bohužel také ne. Nicméně v mém hodnocení byla použita jiná data, a to statistiky z olympijské kvalifikace (volně dostupné na stránkách WBSC) a ME žen 2017, 2019 a Super 6, kde jsem odfiltroval pouze utkání s TOP 6 evropskými týmy. Důvodem je fakt, že míchání statistik pálkařek ve startech proti horším nadhazovačkám a lepším nadhazovačkám příliš zkresluje konečná data. Česká liga je z pohledu kvality nadhazovaček bohužel na horším konci škály.

Mé hodnocení pálkařských výkonů na ME (TOP 4) a Olympijské kvalifikaci je výrazně přísnější, než uvádí autor tohoto článku. Bohužel musím s Rostislavem Taudem souhlasit, že pálkařské výkony Reprezentace žen se za dobu trvání projektu Tréninkového centra výsledkově zlepšit nepodařilo. To je fakt, který nelze popřít. Přesto by se většina zkušenější trenérů shodla, že softball je zkušenostní sport. Problém, který je nutné řešit a vyřešit je ten, že sportovní život, chcete-li reprezentační kariéra končí u žen okolo 25 - 27 roku života. Pokud připustíme, že potenciální hráčka reprezentace žen vstupuje do dospělých soutěží ve svých 17-ti letech je nutné hledat takový systém, který ji během 6 - 8 let připraví na výkony ve vrcholovém softballu.  Proto potřebujeme systém, jakým bylo a je Tréninkové centrum reprezentace žen chcete-li MISE 2020. V projektu se chystáme pokračovat i v dalších letech a využít zkušenosti nabyté z let 2017-2019.