Michal Kolůch, náš nejúspěšnější pálkař sf série. Foto Lukáš Machala.

Semifinálová série dopadla hrůzně. Třetí zápas se proměnil v trapas, kdy jsme na dva auty dostali 11 bodů. Volba Hrochů se tak ukázala být malinko nevhodná... Lonští mistři dominovali ve všem. Na pálce se rozjížděli možná pomaleji, vše ale vykompenzovali epickou popravou v přímém přenosu před desítkami diváků. V poli v podstatě nezaváhali. Přestože nastoupili pouze se svými hráči. Navíc dosti mladými. Nebáli se toho a je vidět, že i 19-letí hoši od Sázavy jsou velmi dobře připraveni. Všemu vévodil Michal Holobrádek na prkně. Spolu s bratrem na zadákovi. Pouze pokud rozhodčí přestali pískat v podstatě nepalitelné nízké padáky (zejména outsidy) a dotlačili ho tak k opravdovým strikům, dalo se něco dělat. Viz včerejší Michalův oběhnutý homerun po parádním opouši do rf. 

Jediné vedení (v druhém mači), jsme docela v závěru ztratili na docela jednoduché chyby. Jinak jsme na pálce pomřeli. Jak v prvním mači, tak v třetím. Jediný nadějný okamžik (kdy byl zápas ještě hratelný) jsme nezvládli po nepovedené ulejvce a chaosu na metách, mírně řečeno. Až na zmíněný Michalův opouš s se nám znovu, stejně jako vloni nepovedl jediný bases-cleaning power hit. Jakože v druhém mači by nás takový jediný odpal hodně skórově povzbudil. Sny o homerunu za plot pak zbytečně mentálně vyčerpávali.

Zeleno-zlatý nadhoz soupeře držel vždy jen počátkem zápasu, ale to je proti Hrochům (neporazili jsme je v řadě v playoff snad už 15 zápasů!) už skoro tradice. Nadhazovači potřebují podporu jak pole, tak na pálce. A té se jim nedostalo. Michal Holobrádek se naopak na hroší útok spolehnout mohl, podpořili jej i nejmladší hráči lineupu.

Nejsmutnější a nejkrutější je fakt, že po opravdu kvalitním výkonu v základní části naše hra v sf jen těžko hledá vysvětlení... Po tisící se ukázalo, že playoff je zcela jiná soutěž. Hlavně v hlavě. Ale i v načasování fyzických sil a pálkařské formy na závěr sezóny. Přestože jsme jak podle výsledků ze zč, tak podle individuálních kvalit jednotlivých hráčů měli asi nejsilnější tým za min. 8 let, výsledkově jsme se k semifinále z let 2006-2009, nebo 2014 ani vzdáleně nepřiblížili.

Čeká nás duel o bronz. Se Spectrem, které výsledkově (obsahem byla série proti Žralokům přece jen odlišná) dopadlo stejně. Uvidíme, kdo bude mít větší mentál se porvat o medaili. Nám se to naposledy na hřišti (2008 odmítla Krč nastoupit) povedlo v roce 2007. Před tím jen jednou, v roce 2006. Právě proti Spectru.

Český mužský fastpitch se může těšit na první finále bez Prahy v dějinách. Zejména 5-letý v podstatě lineární vzestup Žraloků zaslouží obdiv. Uvidíme, zdali se jej podaří završit již letos. Těžko tipovat vítěze.

Sen o našem finále pokračuje. V současném složení, bez významné nadhazovačské posily či notné dávky štěstí asi i pokračovat bude.  Definitivně asi bude nutno dát prostor dalším mladým hráčům, připravit víceletou koncepci, neklást si zbytečně vysoké cíle a trpělivě si onen sen v pozměněném složení odpracovat.