Bitva s Radotínem, který nyní ligu nečekaně opouští, v roce 2006

Výroční 30. Extraligová sezóna mužů od vzniku samostatné ČR začíná tento víkend. Tolikrát zde v nadsázce zmiňuji (nadsázka, která je ale skutečností), že se jedná o nejlepší softballovou fastpitchovou mužskou ligu od Kamčatky po Lisabon. Tolik krásných hřišť a úžasných rychlých nadhazovačů nikde jinde na tomto dvojkontinentu nenajdeme. Za ještě kvalitnějším ballem se vždy musíme vydat za oceány. Slavná jest to tedy Extraliga, jejíž jediným nepřetržitým účastníkem zůstávají Chomutov Beavers. Druzí mohli s přimhouření všech očí býti Tuneláři (pokud tedy přistoupíme na to, že se jedná o nástupce Radotína). Bohužel nejsou. Tři dny před startem soutěže svou účast odpískali. Nikdy se to ještě nestalo. Škoda, dopad na ligu to má, navíc končí další tradiční tým s kouzelným hřištěm. Spectrum čeká 23. nepřetržitá účast. My, Tempo Praha, vstupujeme do naší 20. sezóny. Konec Tunelářů dále podtrhuje smutný trend úbytku mužských týmů ochotných bojovat o titul Mistra ČR. Před 25 lety se o zlato chtělo rvát na pětadvacet mančaftů (v lize, 2. lize, nebo dokonce v místních přeborech). Paradoxně tehdy existovala ani ne desetina současného počtu mládežnických týmů!!! Tento paradox, tedy desítky mládežnických týmů a jejich rostoucí počet vs. ubývající počet dospěláckých si žádá změnu. Nastal čas přestat podmiňovat účast dospělého mančaftu v lize mládežnickým programem. Nechme ty tisíce hráčů, kteří za posledních třicet let prošli mládeží a v dospělosti se z hřiště vytratili HRÁT. Ať se dají dohromady, 3. a 2. ligu postoupí a hrají. Nechť je jejich jedinou motivací či překážkou CHUŤ/NECHUŤ hrát. Ať si pak tyto týmy samy rozhodnou, zdali chtějí tradici a své zkušenosti předávat dalším generacím, tedy dětem. Zjistí, že to smysl má.

O víkendu se měla uskutečnit Pomlázka, již 25. ročník. Vloni se kvůli covidu nekonala. V roce 2020 se odehrála rovněž kvůli covidu pozdě v květnu. V pátek před turnajem ale předpověď nevěstila nic dobrého a čtyři mimopražské týmy svoji účast logicky vzdali. Nakonec tedy došlo jen na sobotní double se Spectrem. Byly jen 4 stupně, foukalo, ale mokro nebylo a hřiště bylo tak akorát příjemně měkké. Za muže poprvé neoficiálně nastoupili mladíci Jonáš Novák, Šimon Kapr a Adam Suchopar. Spectrum nás 2x porazilo. Má velmi mladý tým. My jsme hráli také se samými teenagery. Na prkně se kvalitně prezentoval Adam Bočánek.

Nase chlapecka Generation Next veze ze tretiho turnaje po sobe zlato. Pouze se dvemi hraci rocniku 2006 (a se ctyrmi rocnik 2009) porazime starsi a zkusenejsi soupere v kadetskem turnaji. Joudrs A (0:7, finale 4:2), Joudrs B (9:0), Locos (3:1).

Jakub B zvolen MVP turnaje. Oba dva nadhazovaci predvedli kvalitni vykon. Navic hrajeme krasne auty (jednou double z ulejvky, podruhe aut z ulevky 1-5 a nakonec luxusni Suchoparska ryba na osmicce.

Super start do sezony.

Ondrej&Matej

Bronzoví tým zleva nahoře: Bedla, Luboš Procházka, Kryštof, Brába, Marek Livora, Jonáš Mach, dole zleva: Lukáš Fiala, Petr Mikula, Jirka Vrzáček, Ondřej

Druhá covidová sezóna skočila. Bronzem ji pokovali veteráni 35+

Deset dobrodruhů se autem a letadlem vydalo do krásné Barcelony (čisto a těch dálnic co mají ve městě i kolem něj!) na druhý ročník European Masters, tedy obdoby Supercupu pro starší a pokročilé. Odehráli jsme 5 utkání včetně vítězného mače o bronz proti Francouzům. Vítězství 1-0 zajistil Jonáš Mach bravurním výkonem na prkně. Vítězný bod stáhl SAC flajem Kryštof (záznam celého zápasu na Youtube). Ve skupině jsme 3x s přehledem zvítězili. Porazili nás pouze Magos z Tenerife, vlastně stejný tým jako na Supercupu. Těsně 1-0, když nás v závěru skolil homerun jednoho z Venezuelců. Porážka nás stála účast ve finále. V tom Magos převálcovali Dány vysoko 14-1.

Hrálo se na dvou pěkných hřištích, spíše stadionech, v Barceloně. Klasický vnitřek, umělka ve vnějším, rozlehlé betonové tribuny a zámezí. Jedno hřiště bylo cca 70 m dlouhé, druhé 88 metrů. Bedla na něm linedrivem o půl metru plůtek nepřekonal...

Skvěle házeli oba nadhazovači, Jirka Brabec a Jonáš Mach.  Luboš Procházka, jeden z nejlepších pálkařů historie potvrdil hvězdnost, odpálil 2 hr (jeden z nich na tom dlouhém hřišti, velmi velmi vysoký). Na dvojce a spojce hráli s jistotou Petr Mikula a Kryštof Pitrák. Marek Livora se uměl nasadit. Na skvělého Urbaneju se prosadili Lukáš a Brába, ale také Ondřej a Jirka Maruna.

Někteří si stěžují na vysokou kvalitu nadhazovačů. Nemyslím si to, byli dobří ale to je dobře. Nebudeme ze sebe dělat staříky, kteří nejsou po desítkách let kariéry schopni trefit míč. Větší problém u této věkové kategorie jsou spíše míče, zbytečně tvrdé.

Barcelona je na podzim úžasné město jak pro hru, tak pro turistiku, ale i pobyt v moři.

Ať žije sezóna 2022!