NADHAZOVAČEM SNADNO A RYCHLE!

Kadeti Tempa mají novou metodu na výrobu vítězných nadhazovačů.

Kdysi dávno v bolševickém Rusku, když zesnul vesnický lékař a široko daleko nebyl nikdo, kdo by měl nějaké aspoň veterinářské znalosti nebo byl lidovým léčitelem a nebyla tam ani žádná babka kořenářka, tak to vyřešili soudruzi snadno a rychle.

Svolali schůzi a na ní si zvolili nového doktora, zřejmě toho politicky nejuvědomělejšího.

K obdobné situaci došlo u našich kadetů na turnaji v Pardubicích ve dnech 19. - 20. 5. 2018.

V průběhu závěrečného důležitého utkání o třetí místo s výbornými pálkaři z Kostelce nad Orlicí vypršel oběma našim nadhazovačům, Vojtovi Koubkovi a Vaškovi Frýbovi, limit 12-ti směn na turnaj.

Nebyl nikdo z ostatních hráčů, který by aspoň někdy při tréninku chvíli nadhazoval a nebyl ani někdo, kdo by měl kuráž to zkusit. A tak demokratickou volbou a veřejným hlasováním byl jednomyslně zvolen za nadhazovače Vojta Lančarič.

Nováček v týmu nastoupil tedy poprvé v životě na nadhazovací prkno. Vojta Lančarič přes salvy smíchu, které vyvolával jeho styl i jeho kopcovité nadhozy u diváků, u soupeře, u spoluhráčů i u něho samotného, důvěru v něj kladenou nezklamal. Klackaři sice po odpalech z tossu snížili, ale zvolený nadhazovač naše vítězství uhájil a měl lví podíl na tom, že doba bronzová u kadetů pokračuje.

Z 5-ti zápasů jsme vyhráli 3 utkání, a to nad Hladovými Hrochy, Falconem a Klackaři. Zbylé 2 zápasy jsme prohráli s Pardubicemi, a to ve skupině a pak v semifinále. Je to letos už potřetí, co jsme si na pardubickém perníku vylámaly zuby.

Když jsem dříve hodnotil hru kadetů jako týmu, nejvyšší ocenění bylo, že to občas připomínalo softball. Po včerejšku konstatuji, že jak ve hře v poli, tak na pálce i při běhu na metách to nevypadá jako softbal, ale už to softbal je!

Dandy sen.